Jižní Afrika

02.06.2013 15:32

Jižní Afrika

Vlajka Jižní Afriky◄-vlajka jihoafrické republiky__________________________Znak Jižní Afriky◄-znak jihoafrické republiky

 

 

Poloha Jižní Afriky

 

Republika Jižní Afrika[1][2] (často též Jihoafrická republika[3], zkráceně JAR) je jeden z nejvyspělejších afrických států. Na hrubém domácím produktu celé Afriky se podílí více než jednou pětinou. Leží na jihu afrického kontinentu. Sousedí s Namibií, Botswanou a Zimbabwe na severu, Mozambikem a Svazijskem na východě. Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho..

.

Vzhledem k velkému počtu úředních jazyků má Jihoafrická republika více oficiálních názvů.

  • Republic of South Africa
  • Republiek van Suid-Afrika
  • IRiphabliki yeSewula Afrika
  • IRiphabliki yaseMzantsi Afrika
  • IRiphabliki yaseNingizimu Afrika
  • Rephaboliki ya Afrika-Borwa
  • Rephaboliki ya Afrika Borwa
  • Rephaboliki ya Aforika Borwa
  • IRiphabhulikhi yeNingizimu Afrika
  • Riphabuḽiki ya Afurika Tshipembe
  • Riphabliki ra Afrika Dzonga

Evropská kolonizace

V roce 1488 doplul k břehům dnešního Kapska portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz. Vylodil se v Zátoce mušlí (Mossel Bay). Dalších sto let zde přistávaly lodě pouze z Portugalska; Portugalci zde však žádné osady po střetech s domorodci nezakládali. Prvními evropskými osadníky v oblasti byli až Holanďané koncem 16. a v 17. století. Tehdy námořní cesty na jihu Afriky od Portugalců převzala holandská Východoindická společnost. Ta vyslala v roce 1652 do Stolové zátoky tři lodě s 90 lidmi různé národnosti, vedené zkušeným obchodníkem a cestovatelem Janem van Riebeeckem. Ti zde vybudovali první osadu, zahrady, zemědělské plantáže, vinice. Na těžkou práci si přes Východoindickou společnost nechali přivážet otroky ze severu, protože místní Hotentoti (kmeny Khoikhoiů a Sanů) pro práci nebyli vhodní. O pár let později začali zakládat v okolí další farmy. Z Evropy přijížděli další osadníci, zejména Němci. V roce 1688 sem dorazila skupina 200 francouzských Hugenotů. V 18. století připlouvalo k jihoafrickým břehům přes 80 lodí ročně; také díky tomu sem byly zavlečeny neštovice, které způsobily zdecimování nejen osadníků, ale zejména domorodců. V 19. století byli Búrové, potomci prvních holandských osadníků, vytlačeni dále do vnitrozemí, kde založili vlastní státní celky Natal, Transvaal a Oranžský svobodný stát, přičemž neváhali místní obyvatelstvo zabíjet ve velkém rozsahu.

 

 

 

Administrativní dělení :

Země se dělí na 9 autonomních provincií (číslo odpovídá číslu na mapě, hlavní město v závorce):         

  1. Západní Kapsko (Kapské město)
  2. Severní Kapsko (Kimberley)
  3. Východní Kapsko (Bisho)
  4. KwaZulu-Natal (Pietermaritzburg¹)
  5. Svobodný stát (Bloemfontein)
  6. Severozápadní provincie (Mafikeng)
  7. Gauteng (Johannesburg)
  8. Mpumalanga (Nelspruit)
  9. Limpopo (Polokwane)

◄-Jihoafricka republika (ruzove)

JAR má 2500 km mořského pobřeží (na jihovýchodě ji omývá Indický oceán a na jihozápadě Atlantský oceán) a vysokou rozmanitost klimatických podmínek. Na západě země se rozkládá poušť Kalahari, východ země má spíše subtropické klima. Ve střední části se rozkládá náhorní plošina Highveld. Téměř po celé délce od Namibie po Transvaal je JAR lemována Dračími horami, které dosahují výšek až 3500 m. Oblast Witwatersrandu představuje největší koncentraci obyvatelstva (Johannesburg, Pretoria). Tato oblast má obrovské zásoby zlata. Velmi známá je Stolová hora, zvedající se z moře do tisícimetrové výšky nad Kapské město. V Jižní Africe stále žije velké množství divoké zvěře, avšak její výskyt ve volné přírodě je vlivem civilizačních faktorů ohrožen. Pro tyto účely bylo zřízeno celkem 13 národních parků s velmi kvalitní péčí, z nichž nejznámější jsou Krugerův NP, NP Kalahari Gemsbok a rovněž Addo Elefant v blízkosti Port Elizabeth.

Největšími městy jsou:

(údaje jsou z roku 2004)

 

 

Hospodářství:

JAR je v rámci afrického kontinentu stabilně jednou z nejvyspělejších zemí, má dobře vyvinutý obchod se službami a je již dlouho industrializovaná. HDP na obyvatele měl však v 80. a začátkem 90. let let sestupnou tendenci, od konce 90. let zase stoupá. [6] JAR vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického světadílu, kde též drží prvenství ve spotřebě i výrobě elektrické energie. HDI, Index lidského rozvoje Jihoafrické republiky, který do poloviny 90. let stoupal, začal klesat, ke stoupající tendenci se vrátil v roce 2005. Na jeho poklesu mezi lety 1995 a 2005 mělo největší podíl drastické zkrácení délky života (1990 - 61,5 let, 2006 51 let [7]) způsobené především pandemií AIDS a selháním vlády v boji proti ní.

JAR má velmi bohatá naleziště nerostných surovin, ale nemá ropu.

Zemědělská výroba se soustředí na pěstování kukuřice, pšenice, cukrové třtiny a produkci vlny, kuřat, skotu, ovcí. Zavodňovací systémy nejsou dostatečné a rovněž eroze půdy představuje závažný problém. Převážně jihoafričtí černoši nemají pro sebe dostatek orné půdy a musejí hledat práci mimo své bydliště.

Vývoz představoval v roce 2001 přibližně 30 % HDP, což znamená výrazný nárůst oproti počátku devadesátých let. Hlavními obchodními partnery země jsou: USA, Velká Británie, Německo, Belgie a Japonsko. Na obchod s ostatními státy v oblasti jižní Afriky má výrazný vliv členství JAR v JACU a JARS. Vyváží se hlavně diamanty, zlato (největší zásoby na světě) a některé rudy, strojírenské výrobky. Dováží se potraviny, výrobky chemického a ropného průmyslu a strojírenské výrobky.

JAR nemá světové prvenství pouze v zásobách zlata, ale také v produkci platiny, rud chromu a vanadia. Významná je těžba černého uhlí i železné rudy.

V zemi jsou největší tepelné elektrárny na světě (v Transvaalu). JAR zajišťuje téměř 2/3 produkce elektřiny pro celou Afriku. V JAR se nachází jediná komerční jaderná elektrárna na africkém kontinentě, JE Koeberg.

 

 

 

 

Obyvatelstvo:

Černoši tvoří 79% obyvatel země. Mezi ně patří Čwanové, Zuluové, Khosové, Matabelové, Sutové, Svazijci, Vendové a jiní. Běloši se na složení obyvatelstva podílejí 9,6 %, míšenci 8,9 % a Indové 2,5 %. Kromě toho v zemi žijí také afričtí Sanové (dříve označovaní jako Křováci).

Označení „barevný“ je používáno pro obyvatelstvo míšeného bantuského, khoiského a evropského původu. Samotní barevní se tomuto označení vyhýbají. V době politiky apartheidu měli barevní lepší přístup ke vzdělání než černoši. Barevní v letech 1950–1983 neměli volební práva stejně jako černoši, ale roku 1983 jim byla povolena účast v parlamentu. Barevní rovněž představovali výraznou opoziční sílu v boji proti apartheidu.

Křesťanského vyznání je 68 % obyvatel. Islám vyznává 2 %, hinduismus 1,5 % a původní kmenová náboženství 28,5 % obyvatel.

Od roku 1994, tedy od pádu apartheidu, jsou denně brutálně vražděni příslušníci bílé menšiny bez ohledu na věk, a to zejména v oblastech Mpumalanga, Gauteng a Limpopo. Od roku 1994 bylo zavražděno na 4 000 bělochů na farmách a dalších 70 000 v městských aglomeracích. V důsledku toho dochází k odlivu bílého obyvatelstva do anglofonních zemí jako je Austrálie, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Irsko. Od roku 1994 opustilo Jihoafrickou republiku odhadem na dva miliony bělochů. Ekonomika JAR na to v současnosti doplácí, protože jí chybí kvalifikovaná pracovní síla. Další z příčin, proč bílí z JAR odcházejí, je systém pozitivní diskriminace, tj. zvýhodnění černého obyvatelstva. Pozitivní diskriminace má být prevencí dominance bělochů v privátním sektoru. Běloši jsou diskriminováni také ve vzdělání.

V roce 2009 přiznal kanadský soud 31letému bílému Jihoafričanovi Brandonovi Huntleymu status uprchlíka. Učinil tak s ohledem na nebezpečí, které mu doma hrozí kvůli jeho barvě pleti. Huntley vyrůstal v Kapském Městě, a jak sdělil kanadskému soudu, byl tam sedmkrát napaden, z toho třikrát nožem. Útočníci mu přitom údajně nadávali do bílých psů. Vládnoucí strana v Jižní Africe – Africký národní kongres (ANC) – označila toto rozhodnutí za rasistické.

 

 

Zpět